Za generace dětství našich rodičů a středního věku našich prarodičů byly tepláky neodmyslitelnou součástí toho, že člověk patří do země komunistického režimu. Ačkoli dnes se u mladých lidí nevyskytuje stejná averze vůči tomuto typu oblečení, které hojně využívají například při józe, při hraní mnoha sportů jako je fotbal, florbal, futsal nebo volejbal, při návštěvě fitcentra či posilovny nebo při obyčejném běhání v pošmourném počasí, starší generace, která vyrostla v padesátých až osmdesátých letech, nemůže tepláky ani cítit.

Pánské tepláky byly znamením komunistického režimu

Odkud se tento teplákový hit vzal a proč tak dlouho vydržel? Odpověď na tuto otázku je jednodušší, než bychom si mohli myslet. Jednak byly velmi levné – nemusíme si asi připomínat, že komunismus Československé socialistické republiky penězi zrovna nehýřil – a jednak byly velmi jednoduché na zpracování a výrobu.

Nejdůležitějším atributem však bylo, že byly pohodlné a daly se nosit všude
V době, kdy nikdo na módu nehleděl, jelikož jsme něco takového neznali, nemohli jsme si to dovolit, a navíc nás to nezajímalo, protože socialismus se zaměřoval na pracující třídu, nikoli na módní výstřelky, byly tepláky jediným typem kalhot na volný čas, který byl dostupný. Komunismus nedovoloval vlastnit víc, než bylo průměrné nebo běžné, navíc se tehdejší režim této země bránil všem vlivům, které sem pronikaly ze západu, jako byly například džínové kalhoty – což byla móda, která zažila největší boom v sedmdesátých letech, u nás se (opět kvůli minulému režimu) rozšířila až o něco později.

·         Pánské tepláky jsou pro Čechy dodnes známkou nízkého sociálního statusu
Pro starší generaci jsou tepláky jednoznačným znamením nevkusu, chudoby a také nízkého postavení v hierarchii společnosti. Většina lidí by se neodvážila v teplákách vyjít ani před dům, aby si vybrala poštu ze schránky. Místo toho se dnes nosí legíny, šortky, staré džíny a „lacláče“. Je to hlavně tím, že starší generace si z éry, kdy tepláky nosili všichni a všude, odnesla doslova trauma.