Většina z nás se nad tím asi nikdy nezamyslela, jelikož nám přijde, že musí umět jen rychle oživit a také by měli mít velice dobrou fyzickou kondici. Pracují ve dne i v noci a zachraňují i to, co se zdá být navždy ztraceno. Řeč je právě o těchto lidech, jejichž cesta za tímto drsným povoláním rozhodně nebyla procházka růžovým sadem.

Zdravotnický záchranář

V České republice povolání, které je značně nedoceněno. Studium těchto lidí začíná na vysokých zdravotnických školách. Nově tento bakalářský program otevřela i fakulta biomedicínského inženýrství na ČVUT. Přijímací řízení se skládá ze základních znalostí práva, biologie a druhé kolo je složeno z posouzení o fyzické zdatnosti jedince. Na tento obor se můžete dostat i bez přijímacího řízení, pokud máte ve škole velmi dobrý prospěch (do průměru 1,50 za všechna výroční vysvědčení).

Uchazeči o studium poté absolvují několik zkoušek, mezi kterými jsou i různá cvičení, pravidelně ve škole tráví všechen svůj čas, jsou tam vyloženě od rána do večera, jelikož každý den tráví i hodinu a půl v posilovně.

Uplatnění

Na tento obor se pravidelně hlásí spíše muži než ženy. Na sto studentů připadá zhruba deset dívek. Musí se vyrovnat se značnou konkurencí. I přes jejich snahu a pečlivost mají problém se dostat po ukončení studia k záchranné službě. Většinou prvních pár let pracují v nemocnici na urgentním příjmu, až poté mají některé z nich šanci se dostat k záchrance.

Platy nemají moc vysoké, mají zhruba průměrnou mzdu v České republice. Největším negativem na této práci je, že musíte být 24 hodin denně připraveni, že Vás někdo zavolá a okamžitě musíte vyjíždět. Je zde také značná převaha mužů nad ženami. Dále je důležité, že fyzicky na tom nebudete stejně ve třiceti a v šedesáti. Tito lidé odchází průměrně v padesáti letech do důchodu. Myslíme si však, že pokud je někdo do svého povolání opravdu zapálen, je jedno, zda je muž nebo žena, nebo jestli mu je třicet či šedesát.