Pro začátek si zavzpomínejte na to, když se vám váš první poklad narodil, na první pláč, první broukání, první úsměv, první uchopení hračky, první přetočení na bok. Každý úspěch jste odměnili sprchou chvály a radosti. Zakládali jste si na jeho šikovnosti a kráse. Každý problém jste přehnaně řešili, každou událost desetkrát nafotili.

První dítě si zvyklo na vaši ničím nerušenou pozornost a častou chválu. Naučilo se vám dělat radost. Způsob, jakým rodiče přistupují ke svým prvním dětem, v nich buduje soutěživost, orientaci na výkon, puntičkářství, touhu po dokonalosti. Dítě je zvyklé být oceňováno za to, co dokáže. Toto se promítá do osobnosti prvních dětí i v dospělosti.
Potom přijde sourozenec. Prvorozenec spadne z lopaty. Místo role zářivé hvězdy rodiny je po něm požadována role nepřidělávat unaveným rodičům starosti. Chce se po nich, aby byli šikovní a hodní, protože vy máte tolik práce s miminkem. Najednou mají být ti starší a zodpovědní. Jejich hodnota už nespočívá v jejich úspěších, což také není zrovna dobrý start pro zdravé sebevědomí, ale nyní je dítě chváleno za plnění požadavků, které na něj klademe.
První dítě na novou situace reaguje dvěma způsoby – buď začne zlobit, vyvádět, dožadovat se pozornosti, chovat se jako malé dítě, nebo se stane rozumným, čili soucitným, pomáhajícím, protože touží po dřívější lásce a pozornosti. To je ovšem také nebezpečné.
Co s tím?
Nechtějte bezproblémové, dokonalé dítě. Neklaďte na vaše dítě přehnané požadavky. Nemusí jako první chodit i mluvit a nemusí navštěvovat deset kroužků týdně. Buďte s ním a milujte ho takové, jaké je. Dejte mu možnost dělat chyby, jednat svobodně. Buďte spolu, odpočívejte, neminimalizujte společný čas na neustále učení se něčeho nového. Nikdy nesrovnávejte, ani s mladším dítětem, ani s cizími.

Nechtějte po něm okamžité přepnutí do role staršího, rozumného sourozence. Budujete v něm tak pocit, že pro vás bude dost dobrý jenom tehdy, když se změní.
Nečiňte ho zodpovědným za mladší dítě. Takový tlak dítě nést nemá. Další dítě je vaše, starejte se o něj vy. Prvorozeného můžete přátelsky přizvat, jeho pomoc však musí být dobrovolná, jinak si k mladšímu sourozenci pěkný vztah neudělá.
Udělejte si občas na starší dítě čas, ať zase zakusí stoprocentní pozornost táty nebo mámy.
Milujte, i když to bude těžké, nemluvte o něm škaredě, ani před kamarádkami, a nelámejte hůl.